Éric Decamp je slavný horolezec, který se svou ženou zdolal jedny z nejvyšších vrcholů světa jako je hora Pabil v Himaláji nebo Šiša Pagma v Tibetu. Kromě toho je také horský vůdce a díky tomu také odborníkem na sebedůvěru. Abyste mohli vykonávat toto povolání, potřebujete bezesporu velkou důvěru v sebe samého a musíte vzbudit i důvěru u ostatních, které doprovázíte. Občas se stává, že některý účastník výpravy má strach. Éric už má za léta praxe prověřené metody, které používá, aby v těchto lidech vzbudil větší sebedůvěru.

Pokud si všimne, že je účastník úzkostný a má strach, jmenuje ho prvolezcem. To vyvolá efekt, že se cítí silnější a že mu skupina důvěřuje. Nechce zklamat je, ani sebe a vyvine daleko větší vůli a úsilí na to, aby svůj strach držel v rozumných hranicích. Éric ho během cesty nepřestane podporovat a opakuje mu příslušné povely a pohyby, které mu dodávají pocit jistoty. Tento člověk se přirozeně snaží nezklamat důvěru, která do něj byla vložena.

Někdy slýchávám ve firmách i na osobních schůzkách říkat lidi, že jim schází důvěra. Když se na to podíváme blíže, tak velice často zjistíme, že prvotní moment, kdy nám začala sebedůvěra scházet byl už v útlém dětství.

Raději si to udělám sám

Zjišťuji, že rodiče za tyto klienty dělali spoustu věcí sami, nenechali je vyzkoušet si něco dělat po svém. Raději to vzali do vlastních rukou, protože to bylo rychlejší. Také to někdy tak děláte? Chcete si práci raději udělat po svém, protože to zvládnete lépe a rychleji a nemusíte nikomu nic vysvětlovat? Na jednu stranu to může být jednodušší, na straně druhé vás to časem může vyčerpávat a berete druhým možnost ukázat vám i sobě, že to mohou také zvládnout.

Maria Montessori, známá italská lékařka a pedagožka podporovala přístup, který byl založený právě na přízni a důvěře:

„Nikdy nepomáhejte dítěti s úkolem, na který se samo cítí dostatečně schopné.“

Nejen vaše děti, ale třeba i spolupracovníci mohou oprávněně cítit, že jsou nedostateční, protože do nich nebyla vložena důvěra.

Každý z nás by tento přístup měl mít na paměti, ať už ve chvílích, kdy vedeme naše děti, komunikujeme s našimi partnery nebo spolupracovníky. I pro náš osobní prospěch a úspěch v profesní nebo vztahové rovině je důležité řídit se tím, že nejdříve potřebujeme důvěru vzbudit a poté také vložit. Hezky o tomto přístupu píše ve své knize Charlés Pepin – Sebedůvěra jako životní filozofie.

Když se podívám, jak to probíhá u mě osobně, když pracuji se svými klienty, snažím se mít na paměti dvě věci:

• Aby se se mnou klient cítil příjemně, dostatečně se uvolnil a otevřel – to je znak toho, že mi důvěřuje. Je to silný okamžik, kterého si hluboce cením, protože naproti mě sedí zpočátku člověk, který mě nikdy osobně dříve nepotkal a svěřuje se mi s velmi osobními záležitostmi.

• Abych mu dala během krátké doby naději a vyvolala v něm důvěru, že to zvládne. Že mu poskytnu potřebnou podporu, kterou na své cestě potřebuje, abychom došli tam, kam sám chce. Stále ho však podporuji v samostatnosti a zodpovědnosti za svůj život, který nemám ve svých rukou já, ale on. Aby odcházel s pocitem – já to zvládnu a věřím tomu.

Jak to dělám: Podporuji ho otázkami, aby mi řekl o sobě více, parafrázuji to, co mi řekl, aby cítil, že mu naslouchám, snažím se, aby moje řeč těla působila otevřeně a vyjadřovala přátelský postoj. Říkám mu, co za jeho slovy slyším a čeho si například všímám a ujistím ho, že cokoli mi na sezení řekne, zůstává jen mezi námi. Pravdou je, že už to za ta léta ani nevnímám, ale když o tom přemýšlím, je tam spousta faktorů, které používám, abych vyvolala důvěru. To, že mi o daného člověka skutečně jde a dala mu najevo, že mě opravdu zajímá.

Aby sebedůvěra vznikla, musí ji do nás nejprve někdo vložit

Můžeme se podivovat nad tím, že i vysoce postaveným lidem, ačkoli jsou velice schopní, chybí sebedůvěra. Ale pokud do nich nikdo důvěru nevložil, není nic překvapivého na tom, že mohou trpět úzkostí a sebe-zpochybňováním.

Psychoanalytička a spisovatelka Anne Dufourmantellová tvrdí, že člověk bez „sebedůvěry neexistuje“, chce tím říci, že úzkost vychází z nedostatku důvěry v druhého. Když se na to tedy podíváme touto optikou, můžeme vnímat, že sebedůvěru a důvěru ve vztahy můžeme označovat za jednu a tu samou věc. Abychom se mohli cítit dobře, potřebujeme důvěřovat druhým – společnosti, rodině, přátelům..

Pokud do nás důvěra není vložena způsobem, který by nám pomohl dospět v sebevědomé a jisté bytosti, můžeme si postupem času najít kolem sebe lidi nebo kolektiv, kterému důvěřujeme a on důvěřuje nám. Důvěra vzniká především na základě vztahů a pomáhá nám se rozvinout v osobnosti s mnoha talenty a dovednostmi. Pěstujte dobré vztahy, vkládejte důvěru do druhých a nechte ostatní, aby do vás důvěru mohli vkládat. Pro zdravý vývoj nás samých je důležité poznávat inspirativní lidi, vybírat si mentory, učitele a přátele, kteří nás podněcují a dávají nám pocit, že se můžeme stát lepšími, objevit sami sebe.

Hledejte vztahy, které vám dělají dobře, setrvávejte s těmi, kteří vám poskytují bezpečí. Sebedůvěra je především příběhem lásky a přátelství.

Je-li (sebe)důvěra vaše téma, ráda vám s ním pomůžu. Přijďte za mnou na ukázkové sezení . 🙂