Asi neexistuje člověk, který by se občas nesetkal s kritikou na své vlastní konto. Někdo prohodí poznámku ohledně toho, jak jste uvařili jídlo nebo nelibě okomentuje, co zrovna máte na sobě. Je zcela přirozené, že se nás některé věci více dotýkají. Je to dané našimi vzpomínkami v situacích, kde jsme se necítili zrovna komfortně. Dětství a dospívání je doslova plné zážitků, kde jsme dostávali jeden emocionálním šrám za druhým a potřebovali jsme si upevnit vlastní hodnotu.

Proč si bereme věci osobně?

Jako lidé toužíme být akceptováni – svojí rodinou, svými přáteli, svojí komunitou. Je to zakořeněné v naší DNA. V minulosti, pokud jste byli ze skupiny vyloučeni a ocitli jste se sami, bylo velmi těžké přežít na vlastní pěst. Základem dobrého života byl život ve skupině. Toto samozřejmě přetrvává i dodnes, ale s tím rozdílem, že pokud žijeme sami, nemusíme nutně čelit každodennímu boji o život uprostřed džungle plné predátorů.

Dalším důvod, proč si můžeme brát věci více osobně je, jak už jsem zmínila, nedostatek vlastní hodnoty a sebevědomí. Pojďme se společně podívat na to, co může pomoci v tom, abyste si vytvořili silnější „hroší kůži“ a nenechali se snadno vykolejit.

Naučte se sledovat a pochopte spouštěče

Cokoli se vás dotkne, jsou nestrávené emoce uvnitř vás, které vedou k pocitům jako je nedostatečnost, nejistota nebo například žárlivost. To vede k nežádoucím reakcím, které se dějí uvnitř vás. Jakmile pochopíte, co reakce spouští, můžete tyto situace mít více pod svojí kontrolou a nenechat se strhnout někam jinam.

Teprve když si dáte šanci strávit své vlastní emoce, místo abyste se od nich odchýlili různými komentáři nebo vztahováním si těchto emocí na sebe (identifikováním se s nimi), začnete skutečně vidět co je za nimi. Vaše uvědomění a nadhled se zvýší. Tato nová energie vám dá schopnost a odolnost brát si věci méně osobně.

Jak strávit své emoce:

1. Napište si to – popište si situaci na papír a vyndejte to všechno z hlavy ven, to vám umožní mít odstup a prohlédnout si své pocity.
2. Co vám na tom nejvíce vadí? Popište si přesně to, co se vás nejvíce dotýká, snažte se pochopit, proč vám to tolik vadí? Co vám tato situace o sobě ukazuje?
3. Definujte si svou novou reakci: „Když se stane …., tak budu ……..“ (např. Když mi šéf bude něco vytýkat, budu reagovat s větším klidem)

Dám svůj příklad ze života. Když jsem před lety začínala dělat přednášky a semináře, musela jsem si zvyknout, že zpětná vazba nemusí být vždy pozitivní. Chvíli mi trvalo pochopit, že ne vždy a ne všechny mohou mé informace a postupy obohatit, a že také mohu narazit na zpětnou vazbu, která se mi nebude líbit.

Musela jsem si říct: Ok, není to příjemné (vlastně hodně nepříjemné), ale možná je opravdu prostor pro zlepšení – co si z toho do příště můžu vzít? A jaký by to byl vlastně růst, kdybych nenarazila občas na překážku? Nelze růst, pokud jsme 100% se vším spokojeni – kde není alespoň částečná nespokojenost, není ani motivace se posunout.

Někdy jsem také věděla, že zpětná vazba není konstruktivní a relevantní, a proto není nutné si to brát osobně. Mnohdy je to opravdu jen o lidech, kteří sami řeší své vlastní situace a ovlivněni momentální náladou mohou být zrovna kritičtí i vůči svému okolí. Je tedy také klíčové rozpoznávat, kdy je to skutečně o vás a kdy je to více o druhých lidech.

Zaměřte se na to pozitivní

I když kritika bolí, je důležité vidět to dobré, co přinášíte, čeho si na vás lidé cení, co se jim líbí, co děláte velmi dobře. Zaměřením se na tyto vlastnosti, můžete posilovat lepší pohled na sebe sama.

Trénujte svou mysl, aby se posunula k něčemu pozitivnímu, když se setká s něčím negativním. Zaměřte se na dobré věci, které jste zažili, a na komplimenty, které jste dostali.

Jako praktickou pomůcku si veďte například deník, do kterého si zaznamenáte své denní úspěchy. Zanedlouho se stanete méně citlivými na „hrozby“ (takto váš mozek vyhodnocuje kritiku) a více pokrčíte rameny nad věcmi, které stejně neovlivníte, tedy reakce druhých lidí.

Budujte svou sebehodnotu

Dokážete si představit, že sami sebe přijímáte jen tak, jak jste – bez ohledu na původ, vzdělání, plat, pohlaví, orientaci, s vědomím, že tak, jak jste, je to dost? Najít pokoj a klid v tom, kdo jsem, bez nutnosti na sebe vytvářet tlak, je moudrost, které se potřebujeme v dnešní výkonově nastavené společnosti naučit všichni. Protože naše sebehodnota je každý den zpochybňována a je na ni útočeno ze všech stran. O to více si ji musíme chránit a pečovat o ni.

Pokud tedy máte tendenci sami sebe soudit podle toho, kdo vám co řekne, nebo se řídit podle společenských požadavků, budete vždycky citlivější na kritiku druhých. Základem úspěchu je v mnoha případech „detachment“, tedy odtažení se od rolí, na kterých lpí vaše sebeúcta. Sebeúctu musíme spojovat pouze s jedinou rolí, a to já jako člověk, lidská bytost. Nikoli já – ředitel, já – na mateřské, já – vysokoškolák.

Pokud přijmete sami sebe a budete se chovat způsobem, který považujete za správný, obklopíte se lidmi, kteří vás budou přijímat a mít vás rádi takoví, jací jste, beze strachu, co si o vás pomyslí.

Jste citliví na kritiku nebo máte potíže s vlastní sebehodnotou? Možná je na čase to změnit! Ráda se s vámi potkám na nezávazném úvodním sezení. 🙂