Sebeúctu vnímám jako naprosto klíčové téma v našem životě. Pravdou je, že ji má mnoho lidí narušenou a ovlivňuje to silně jejich dosavadní život.

Už v prenatálním období dítě velmi silně vnímá rozpoložení matky.

„Kořeny z nichž vyrůstá sebeúcta, jsou zapuštěny už v děloze. Jaký vztah má matka k tomu, se tvoří v jejím těle? Cítí radost, štěstí, hrůzu nebo strach? Vnitřní postoj matky nevyhnutelně působí na duši dítěte.“ *

Jestli bude vítané nebo naopak, je-li na obtíž. Po narození je zásadních 6 let života, které jsou při vytváření sebeúcty nejklíčovější. Tyto ranné zkušenosti nás svým způsobem předurčují k tomu, zdali budeme vnímat dostatečně silně naši hodnotu nebo o sobě budeme spíše pochybovat.

Životní otázky

Tyto otázky nás po celou dobu naší existence zaměstnávají prakticky celý život.

Jsem vítaný?

Extrémně důležitá otázka, která vyvstane instinktivně právě po našem narození. Úzkost a panika jsou hlavní pocity po narození. V lepším případě nastává poté teplá náruč matky a stále se prohlubující pocit, že jsem pro někoho důležitý.

Jsou to doteky matky, hlas a její rozpoložení na co se spoléháme v prvopočátku. Dítě v první fázi svého života je vysoce fixované a závislé. Potřebuje lásku, pomazlení a blízkost. Tímto vzniká naše důvěra k životu a k lidem kolem nás.

V přápadě, že se toto základní dítěti nedostává, mívají tito lidé problémy ve vztazích, je jim nepříjemná blízkost, často se uzavírají do sebe a mají problém s důvěrou.

Jsem dostatečný?

Vyhovět očekáváním rodičů a získat jejich uznání, to je zcela základní potřeba každého dítěte. Zažívá-li dítě ve svém životě pocit, že je pro své rodiče dostatečné, rozvíjí se u něj zdravá sebehodnota a sebevědomí.

„Mám tě ráda takového jaký jsi a vždycky jsi pro mě dost dobrý.“

Tato věta dělá v životě každého člověka naprosté zázraky. Už jako malé děti potřebujeme vědět, že dělání chyb a špatné známky ve škole automaticky neznamenají, že jsme špatní a nedostateční. „Jsi pro mě dostatečný“ znamená „Jsem pro sebe dostatečný.“

Je tedy velice žádoucí, aby rodiče uměli svým dětem tuto víru předat, aby se jí i samotným dětem podařilo v životě integrovat.

Získávám dostatek lásky a pozornosti?

Zde hraje důležitou roli vnitřní jistota, že se máme o koho v životě opřít a zažívat dostatek rodičovské lásky.

Někdy se stává, že i když rodiče své děti milují a lásku jim dávají najevo, tak i přesto se děti cítí osamělé. Bývají to děti pracovně vytížených rodičů, které svoji energii investují někam jinam často proto, že jim samotným chybí pocit vlastní hodnoty. Rozhodující roli zde hraje kvalita lásky, která je dítěti předávána. Lásce a hlubším citům se učíme v rodině, pokud je nám rodina dobrým vzorem, dokážeme i s větší lehkostí budovat vlastní vztahy. Přirozené láskyplné vztahy v rodině jsou samozřejmě tím nejlepším možným způsobem, jak se učit sebeúctě.

Co s námi dělá program „Nejsem dostatečný“ ?

Pokud máte tento program hluboko nainstalovaný v sobě, možná věříte, že nevyhovujete nárokům nebo požadavkům svého okolí. Cítíte, že musíte být lepší, ale nelepší se to ani potom, co něco uděláte nebo splníte. Zkrátka, nikdy to není „dost dobré“.

Typickým chováním je pak perfekcionismus, výkonnost nebo frustrace a následné vyhýbání se výkonu a všemožné formy úniku z reality – jako je alkohol, závislosti všeho druhu, workoholismus.. Toto vše zanechává na psychické stránce člověka škraloup v podobě úzkostí nebo deprese a ztráty chuti do života.

Jak se program „Jsem vždycky dostatečný“ instaluje?

Jak takový program vypadá? Úplně stejně jako ten, který má člověk, který si přijde dostatečný a vnímá svoji hodnotu. Důležité je pochopit, že jsem vždy dostatečný, i když dělám chyby, i když bude někdo lepší než já, i když stále nenaplňuji svůj nejvyšší potenciál – je důležité umět si přiznat, že se snažím a že dělám dost. Silný pocit vlastní hodnoty znamená být také v souladu se sebou samým a vnímat jako samozřejmost, že jsem vždy dost dobrý, i když jsou jiní lepší.

Nové poselství tedy zní: Jsem vždycky dostatečný.

Faktem zůstává, že ten, kdo se cítí jako rovnocenný a dostatečný, je sám se sebou v souladu, nepotřebuje nikomu nic dokazovat – ani sobě a věří, že má hodnotu. Tento člověk pak získává také větší sebejistotu a jeho myšlení je zaměřeno na sklenici, která je spíše poloplná než poloprázdná.

Nemusí to být jednoduché, obzvláště pro ty, co vyrůstali s rodiči, kteří rádi a často kritizovali. Je však možné na tom postupně pracovat a zlepšovat vnímání sebe sama.

Tady je několik programů, které se můžete pokusit postupně „instalovat“, pokud je stále ještě nemáte a vnímáte je pro sebe jako důležité:

• Jsem pro sebe důležitá(ý).
• Jsem dobrý a hodnotný člověk.
• Jsem vždy dostatečná(ý).
• Jsem hodna/hoden lásky.
• Jsem v pořádku taková(ý) jaká(ý) jsem.

Proto, aby se tyto programy mohli dobře uchytit, je potřeba s nimi pracovat v praxi. Tedy, kdykoli pocítíte, že se vám něco nedaří nebo máte tendenci se například s někým srovnávat nebo se podceňovat, můžete říct:

„I když jsem dneska neuspěl, jsem vždy dostatečný, dobrý a hodnotný člověk.„

Tím dáváte signál, že dokážete být sami sobě dobrým přítelem v časech dobrých i zlých.

*Zdroj: Sebeúcta u dětí – jak ji pěstovat a chránit