Jsem od malička citlivá a občas jsem na svoji vysokou citlivost doplácela, naučila jsem se, že mít určitou skořápku není na škodu, ale v dospělosti mi zase zpátky došlo, že to, že jsem více vnímává a citlivá mi v mnoha aspektech života vlastně velmi pomáhá, například v mé práci nebo ve vztazích.

Zkuste chvíli přemýšlet, kde jste křehcí a vysoce citliví? Možná příliš citlivě reagujete na kritiku nebo jste příliš zranitelní díky klesající náladě, náchylní k nemocem, příliš opatrní ve vztazích… možná špatně spíte a dochází vám, že pokud si ze spánku neuděláte prioritu, může vám jít o zdraví. Určitá všímavost a dar uvědomovat si křehkost svého zdraví nebo vztahů nás vede k tomu, abychom se o ně dobře postarali.

Kde sami sebe můžete více podpořit nebo kdy už je potřeba požádat o pomoc? Někdy zkrátka na něco sami nestačíme a kvůli studu, kdy naši citlivost a křehkost vnímáme jako hanbu, se dál potýkáme s nespokojeností a vyčerpáním.

Jsou lidé, které probudil až blízký kontakt se smrtí, ať už svou nebo někoho blízkého. Říkají mi: „Něco se ve mně hnulo. Vím, že jsem teď zdravý a nemusel bych to tolik řešit, ale už mi nedává smysl být v práci dvanáct hodin denně, kupovat si drahá auta nebo mít dvě milenky.“

Tato těžce nabytá moudrost nám dává možnost porozumět našim hodnotám a životu samotnému. Začneme silně vnímat, co dává a nedává smysl.

Jak trénovat svoji všímavost a empatii?

Podívejte se na křehkost ostatních a jejich bolesti a ztráty související se všemi věcmi, které se pro ně „rozpadly“ nebo se mohly rozpadnout. Podívejte se na jemnost jejich pocitů, citlivost a zranitelnost v jejich smyslu pro hodnotu nebo pohodu. Znát křehkost druhých vás přirozeně povede k větší empatii a opatrnosti.

Zvláště vysoce citliví lidé jsou neurologicky „uzpůsobeni“, aby přinesli do naší kultury mnoho chybějících ctností. Ctnosti jako něha, soucit, empatie, benevolence, spolupráce, inspirace, radost… ctnosti, které byly zaměněny za slabost, ale jsou nyní životně důležité v každé oblasti našeho života.

Vidím souvislost mezi zvýšenou citlivostí a sociální transformací. Věřím, že není náhoda, že se o vysoké citlivosti mluví více než kdy předtím. Lidé s tímto darem a také lidé, kteří jsou ochotni tyto dary u svých blízkých akceptovat, pomáhají utvářet lepší prostředí a atmosféru kolem nás.

Nakonec se pokusme dosáhnout míru s nevyhnutelným: všechny věci se rozpadnou, tak či onak. Větší uvědomění tohoto faktu nás vede k vděčnosti za život jako takový.

Nikola Šraibová, Psychologie.cz