Pracovní život mnohých z nás je náročný, staví nás stále před složitější výzvy doslova neúprosným tempem. K tomu si přidejte osobní život nebo potřeby rodiny. Je velice snadné se cítit zahlceni a trpět pocitem nedostatku času a energie.

V knize Immunity to Change harvardští profesoři Robert Kegan a Lisa Lahey diskutují o tom, jak rostoucí složitost spojená s moderním způsobem života způsobuje lidem pocit přehlcení. Výstižně popisují, že v této době složitost světa překonala složitost naší mysli, neboli schopnost zvládat každodenní situace a být efektivní. Nemá to kupodivu nic společného s tím, jak jsme chytří, ale spíše, jaký dáváme světu kolem nás smysl a jak v něm fungujeme.

Obvyklou reakcí na rostoucí pracovní vytížení je pracovat tvrději, spíše než se naučit mít odstup a zkoumat, co nás k tomu vede. Osobně mám zkušenost s několika klienty, kteří mnohdy balancovali na hranici vyhoření, protože na rostoucí tlak reagovali právě tímto způsobem. Nakládali si v práci ještě více, což postupně vedlo k vyčerpání.

Petr (klient, jehož jméno jsem pozměnila), který je ředitelem úspěšné technologické společnosti postupně zjistil, že bude nejlepší začít pracovní povinnosti odbavovat už v pět hodin ráno. Říkal mi: „Nestíhal jsem nic a potřeboval nějaký čas navíc.“ Ukrojil si tedy ze svého spánku, ale jeho frustrace se díky tomu prohloubila ještě více. Není to tedy tolik o hospodaření s časem, jako o práci s vlastní energií a změnou pohledu na své fungování.

Zatímco generální ředitelé společností za biliony dolarů, jako je Tim Cook z Applu, vstávají ve 3:45, většina z nás takovou míru odpovědnosti nemá a není potřeba se tedy uchylovat k takovým změnám, které mají povětšinou velmi negativní dopad na naše zdraví. A když se bavíme o dopadu, pojďme se ještě podívat na to, jaký vliv na nás má přehlcení a přetížení.

Z hlediska psychiky se nejvíce jedná o tzv. kognitivní dopad, tedy to, jak zpracováváme informace, jak vnímáme svět okolo sebe a také jak vnímáme sebe samého.

Když máme příliš mnoho požadavků na naše myšlení po delší dobu, vede to:

• k potížím se soustředěním
• ke zhoršené schopnosti se rozhodovat
• naše myšlení je méně pružné
• jsme náchylnější na různá rozptýlení
• naše schopnost pracovat s emocemi klesá – jsme méně laskaví k sobě i ke svému okolí

Pokud se cítíte často přetíženi, zde je několik možností, které můžete vyzkoušet pro zmírnění stresu a napětí:

Najděte hlavní zdroj přetížení

Zkuste se sami se sebou poradit: „Jaká jedna nebo dvě věci, pokud bych je odškrtl ze seznamu by významně snížily stres, který právě cítím?“ I když sami víte, že se jedná o věci, které nemůžete tak jednoduše vyškrtnout nebo ignorovat, pomůže vám to identifikovat hlavní zdroj vašeho přetížení. Ve skutečnosti si to především zvědomíte a můžete dále uvažovat o tom, jak tento stres zmírnit.

• Pokud je to věc, kterou můžete udělat, ale stále ji odkládáte – dokončete ji.

• Pokud vás přehlcuje velikost úkolu – rozdělte jej na menší části.

• Pokud bude potřeba a pomůže to, požádejte o pomoc někoho dalšího nebo projednejte posunutí termínu.

Nastavte si hranice

Petr zjistil, že spoustu času mu zabírá řešení konfliktů mezi jeho zaměstnanci. Kromě toho také řešení úkolů, které by měly být primárně jejich náplní práce. Naučil se tedy hlídat si své hranice a říkat NE tím, že nastavil zaměstnancům očekávání, že udělají maximum pro samostatnou práci i řešení svých konfliktů. Zadal také konkrétní seznam aktivit s termíny pro dokončení, které podpořili jeho pracovníky k větší zodpovědnosti. Toto vše mu vytvořilo větší prostor se nadechnout a věnovat se soustředěně činnostem, které náleží jen jemu.

Tedy opět mé oblíbené: Když říkáte ostatním ano, ujistěte se, že neříkáte ne sobě.“

Perfekcionismus jako novodobá prokrastinace

Potřeba věci dělat pořádně je jedna věc, pokud však máme tendenci na jedné věci strávit spoustu času, může už se jednat i určitou potřebu být perfektní. To vede k prokrastinaci a také určité formě frustrace, která způsobuje ještě větší pocit zahlcení. Poznat, kdy dobré už je dost dobré je výzva nejednoho z nás. Proto je důležité si pokládat otázky jako: „Jaký je skutečný přínos trávit více času na tomto úkolu?“ Pokud je vaše odpověď, že přínos je velice malý, pak s touto činností co nejdříve skončete a jděte dál. Někdy je důležité řídit se pravidlem, že „hotové je lepší než dokonalé“.

Udělat si raději vše sám?

Potřeba mít nad věcmi kontrolu může být také určitá součást perfekcionusmu nebo také neschopnost věci delegovat na druhé. S přibývajícími úkoly potřeba přenechávat zodpovědnost druhým ale roste. Nemusí se jednat pouze o pracovní věci, „outsourcovat“ můžete například i úklid domácnosti nebo přípravu večeře. Je možné, že ne vždy budete 100% spokojeni s výsledkem, ale ušetří vám to spoustu energie na činnosti, které jsou pro vás skutečně důležité a poskytnou vám například i větší míru uspokojení.

Zeptejte se sami sebe: „Jaké je nejlepší využití mého času?“ Odpověď na tuto otázku vám může pomoci přestat lpět na určitých povinnostech, které jste „vždy dělali“, ale nikdy jste je nepředali ostatním z důvodu vzdání se kontroly. Petr si uvědomil, že by mohl delegovat vedení páteční porady svému kolegovi, kterého najal jako projektového manažera před více než rokem. Díky tomu, že stále lpěl na určitých povinnostech, které „vždy dělal“, nikdy tento úkol nepředal ze strachu, že se vzdá své kontroly.

Pro mě osobně to bylo o větším zapojení dětí v domácnosti a uvědomění, že nemusím dělat všechno sama – vyklízení myčky nebo například vysávání podlahy jsou úkoly, které hravě zvládnou a já se mohu věnovat například psaní článku. 🙂

Uvědomění, že z velké části to býváme my sami, kdo si komplikují život zahlcením je přínosné hlavně z důvodu, že jsme to opravdu jen my sami, kteří ho také dokážou řídit. To, jak v tom budeme úspěšní záleží na tom, jestli budeme ochotni věnovat energii určitým změnám, případně vyzkoušet nové přístupy, na které jsme například nebyli úplně zvyklí. Ochota otevřít se novým možnostem a dovolit si nebýt u všeho může velmi pomoci.