Moderní neurověda ukazuje, že toho můžeme udělat opravdu hodně, co se týká zvládání a ovládání emocí, abychom zlepšili kvalitu svého života. Emoce, jsou doslova energie v pohybu. Je to určitý filtr přes který prožíváme svůj život.

Emoce vznikají v amygdale, je to nejprimitivnější část mozku, která nás také umí velmi intenzivně upozornit na všechna nebezpečí a strachy. Mozek dělá to, že spojí současnou situaci a naše emoční reakce se vzpomínkami a velmi zjednodušeně řečeno vyvodí odpovídající emoční reakci a určí odpovídající kroky.

Z osmi základních emocí je pět důležitých pro naše přežití:

• strach, hněv, znechucení, stud a smutek.

Tyto emoce, které působí často na podvědomé úrovni mohou způsobit to, že se můžete stranit nebo vyhýbat stresovým situacím (projev na veřejnosti, rande na slepo…).

Když tyto emoce nejsou pod kontrolou, mají pod kontrolou ony nás – náš mozek. Můžeme pak být otroky svých katastrofických scénářů a stranit se více než je zdrávo.

Co pomáhá osvojit si zdravé vzorce chování?

Láska, důvěra a radost – aktivují v našem mozku systém odměňování spojený se šťastnými hormony jako je oxytocin, serotonin nebo dopamin. Chceme samozřejmě opakovat chování, které nám způsobuje pozitivní a příjemné pocity. Zajímavostí je, že tyto pozitivní stavy mohou způsobit někdy až závisloti – například na alkoholu nebo podpořit až k workoholismu či závislosti na cvičení, které vám přináší uspokojení. Proto je i tady důležitá umírněnost.

V životě tedy potřebujeme celou škálu emocí, ale žádná by neměla být tak silná, abychom jí propadli a ovládla nás.

Proto není od věci si odpovědět sami pro sebe na pár otázek:

1. Jaké bylo emoční prostředí, ve kterém jste vyrůstali? Jak se v rodině zvládali těžké situace nebo spory?
2. Jak těžké nebo snadné vám přijde ovládat své emoce? Ovládnout například vztek nebo strach. Je pro vás snadné se vrátit do přítomnosti?
3. Co vaše vztahy? Je pro vás snadné nebo těžké je navazovat a vytvořit harmonické prostředí pro vzájemnou komunikaci?
4. Jak dobře rozumíte sobě a svým emočním reakcím?

Je poměrně velký rozdíl mezi emoční inteligencí a tím být emocionální. Mít emoční inteligenci a být vnímavý je něco trochu jiného. A není vždy pravidlem, že emoční inteligence vede k lepší empatii.

Je potřeba se tedy zamyslet u každého zvlášť, zdali u sebe je schopen zavnímat tento rozdíl. Existují případy, že emočně inteligentí lidé dokážou být i velmi egoističtí a negativně ovlivňují lidi ve svém okolí.

Myslím nebo cítím

Každému se občas může stát, že neumí vyhodnotit situaci a reakce není vždy adekvátní. Pokud to u sebe vnímáte častěji, doporučuji zkoušet zaměnit slovo „myslím“, za „cítím“. Projevíte tím laskavost i sami sobě a skutečně si zmapujete vlastní prožívání. Budete ale také čitelnější pro své okolí. Je až s podivem, jak toto malé pozměnění slova vyvolává větší laskavost a vnímavost vůči sobě i okolí.

„Myslím, že mi už z toho všeho praskne hlava.“

„Cítím se už delší dobu vyčerpaný, asi si potřebuju odpočinout.“

Rozvoj emoční gramotnosti

Když zkoumáme své emoce a učíme se o nich, stáváme se přirozeně emočně gramotnější. Výzkum také prokázal, že lidé věnující se pravidelně meditačním cvičením mají větší emoční gramotnost právě z důvodu, že meditace vedou k menší potřebě přemítat (tedy myšlení, které souvisí s menší radostí). Každá emoce nás ovlivňuje jinak, ale když si jich začneme všímat, budeme je mít více pod kontrolou. Bude také méně pravděpodobné, že vás zaplaví silné pocity, které budete těžko kontrolovat.

Jak zklidnit emoční bouře

Když už vás tyto pocity zaplaví, posviťte si na ně a pojmenujte je. Zkuste si říkat „hněv“, „vztek“ nebo „smutek“, když se vás tyto pocity zmocní. Tím, že si je pojmenujete, zeslabíte jejich intenzitu a nebudou mít nad vámi takovou kontrolu. Někdy je to běh na dělší trať a proto je důležitá trpělivost. Ale i tady platí, že cvičení dělá mistra. Všem svým klientům doporučuji si vést svůj osobní emoční deník, do kterého si mohou zaznamenávat podle potřeby své myšlenky a pocity. Je dobré umět své myšlení občas odložit i na papír, máme pak větší přehled o tom, co se s námi děje.