Proč nejsme šťastní, když se máme dobře?

Prostě si rychle zvykáme, že věci jdou, jak mají, hůře se pak někdy vyrovnáváme s výkyvy. Jsou ale i tací, u kterých je pocit nejistoty na denním pořádku a vlastně až takový klid ve svém životě nemají. Dokážou pak v těchto těžších časech pochopitelně lépe fungovat, protože jsou na ně psychicky víceméně připraveni. Zkoušky a utrpení mohou v našich životech prohlubovat vděčnost, když dovolíme, abychom nebrali všechno jako samozřejmost.

Pěkným příkladem je americký svátek Den díkůvzdání, který má více významů. Jeden z původních se údajně týká poutníků, z nichž více než polovina z nich nepřežila těžkou zimu. Proto se lidé začali více než kdy jindy obracet k Bohu a prosit o lepší časy. Lidé začali děkovat za uplynulý rok. Tento svátek se dochoval dodnes, i když prý většina lidí ani netuší, proč se tento svátek slaví.

Když jsou časy dobré, lidé si rychle zvyknou na prosperitu a začnou věřit, že jsou nezranitelní a že se nic stát nemůže. Paradoxně je to v mnoha případech ani nedělá šťastnější a mozek začne vymýšlet „problémy“ typu:

  • nejsem spokojený s tím, co mám a kolik vydělám
  • můj partner mi asi začíná lézt na nervy ani nevím čím
  • měl bych si koupit nové auto, Tonda už ho taky vyměnil
  • to počasí stojí za houby
  • měl bych bydlet na Floridě, tam mají pořád hezky

Pokud zkrátka neřešíme zásadnější životní otázky, začneme si problémy tvořit sami. Dříve lidé svoji veškerou motivaci směřovali na základní oblasti, které můžeme najít v Maslowově pyramidě potřeb.

Hlavní motivací bylo prostě přežít, mít dostatek potravy, pokud možno se vyhnout životu ohrožujícím situacím a mít potomky. Ale čím více máme těchto základních potřeb zajištěných, tím více roste počet lidí s psychickými problémy.

Jinými slovy: nevíme, co s vlastním životem, protože ty nejdůležitější věci, které dávají skutečně smysl, máme vyřešené. Tím pádem přicházejí lidé s otázkou: jaký je vlastně můj smysl života, když už téměř všechno mám. Co mám dělat?

Každý den děkuji

Mohla bych tu napsat výčet tipů, co si myslím, že by mohlo pomoci, ale nemyslím si, že by to mělo nějaký velký význam. Zkrátila bych to tentokrát na to, že si myslím (a zřejmě nejsem jediná), že to co nás v životě činí nejvíce šťastnými, vyrovnanými, zdravými a pravděpodobně také vděčnými, jsou naše vztahy – vztahy s lidmi a vztah jaký si tvoříme k sobě samým.

Když máme naplněné vztahy, prakticky nic nám nechybí, najednou jsou i velké problémy o něco menší, protože je máme komu říct, protože víme, že je tu někdo, o koho se můžeme opřít, protože víme, že tu nejsme sami.

A to je pravděpodobně ten nejvíce osvobozující pocit, když můžeme svůj život a vše okolo něj s kým sdílet a když máme pocit, že jsme hodnotný člověk bez ohledu na to, kolik třeba vyděláme nebo co děláme za práci.

Když máme smysluplné a naplněné vztahy, můžeme se i daleko lépe realizovat v našich životech, protože nepociťujeme tlak a stres.

Je to samozřejmě neustálý proces, který nekončí, protože pořád můžeme na našich vztazích nějak pracovat a snažit se je zkvalitňovat a rozvíjet. Ale je to zároveň i to, co dává velký smysl a na čem může pracovat úplně každý. Když máme smysluplné a naplněné vztahy, můžeme se i daleko lépe realizovat v našich životech, protože nepociťujeme tlak a stres.

Otázkou tedy už jen zůstává JAK. Jak můžeme pracovat na svých vztazích, aby byly skutečně kvalitní a cítili jsme se mezi lidmi a sami se sebou dobře? Jedna z věcí, která mě napadá, je právě vděčnost: být schopni skutečně a od srdce poděkovat za to, že třeba kolem sebe právě takové vztahy máme. Jsou to ty nepatrné okamžiky, kdy sedíte s partnerem u kávy nebo jste s rodinou a jen tak si povídáte.

Pro mě osobně je úžasné pozorovat mé děti, když spí – to je moment klidu a míru, kdy jsem neskutečně vděčná, že jsou součástí mého života. Život bez nich by byl pro mě neúplný. Tento malý okamžik mě dokáže dojmout a je to také okamžik, za který vždy někam nahoru poděkuji, že ho mohu prožívat každý den, protože vím, že to není samozřejmé.

Je to dar mít svoji rodinu a blízké, které milujeme, a je dobré si to čas od času uvědomit, protože právě tyto okamžiky dělají naše životy naplněné a smysluplné.

Zdroj: Nikola Šraibová, Psychologie.cz

Add A Comment