Umíte se prosadit?

Říkejme mu Pavel, je zaměstnancem v prosperující zahraniční společnosti, všichni o něm vědí, že je aktivní, velmi spolehlivý a veškeré úkoly plní včas a svědomitě. Zatím ale po třech letech práce ve firmě nedostal lepší nabídku na kariérní postup. Vždy se našel někdo, kdo se zdál být více progresivní a cílevědomější než on. Zadané projekty sice s pracovním týmem plní, má mnoho nápadů, ale jeho kolega Zdeněk z jeho idejí poslední dobou obzvláště profituje. Vedení je s výsledky týmu velice spokojeno, ale největší zásluhy jsou pochopitelně připisovány kolegovi Zdeňkovi, který se prezentuje tím, že celý projekt vymyslel a ostatní včetně Pavla mu jen pomohli v jeho dokončení. Kde je obdiv, uznání a kariérní postup po kterém Pavel tak toužil? Rozplynul se, stejně jako ten minulý. Pavel má sice všechny předpoklady skvělého a úspěšného zaměstnance, chybí mu ale jedna důležitá vlastnost – schopnost prosadit se. K čemu mu vlastně jsou všechny ty schopnosti, když je neumí sám prodat?

Podkopávání sebedůvěry, aneb jak zničit své dítě

Když byl Pavel ještě malé dítě, neměl se svým otcem dobré vztahy. Otec odjakživa holdoval alkoholu, v práci se mu nedařilo a veškerý vztek si vybíjel na Pavlovi a jeho matce. Jako dítě musel mít vždy skvěle uklizený pokoj a otec nerespektoval jiné známky než jedničky. Nemohl si dovolit selhat, vždy byl pod přísným drobnohledem podnapilého otce, který neměl pro ránu daleko.

V Pavlovi se od dětství pěstoval strach. I když se ho matka snažila vždy bránit, nakonec otci ustoupila a jen bezmocně přihlížela, jak malý Pavel s pokorou a strachem plní všechny otcovi nesmyslné rozkazy. Pavel byl ve třídě vždy za vzorného žáka, prospíval s vyznamenáním a jen málokdy se stalo, že by nepřišel do školy připraven – strach z otce mu to nedovolil. City, srdečnost a pohlazení doma Pavel zažil pouze zřídka kdy, a to jen od matky, když otec nebyl doma. Říci na věci svůj názor prakticky nebylo možné, vždy byl označen za nerozumné dítě, které se musí ještě hodně učit, aby pochopilo o čem je svět. Pavel byl od mala přemýšlivý chlapec, své rodiče měl vždy velmi rád a respektoval je takové, jací jsou. Měl tendenci vždy hledat problém sám u sebe. Jednou se rozhodl tátovi udělat radost a donesl mu ze školy namalovaný obrázek, opilý otec vzal obrázek do ruky se slovy: „Doufám, že se nikdy jako umělec živit nebudeš, umřel by si totiž hlady!“

Zničující pocit nejistoty

Od té doby se začala pěstovat v Pavlovi jistá dávka nejistoty, byl zklamaný, přestával si věřit naprosto ve všem. Jak mezi kamarády ve škole, tak při schůzkách s dívkami. Nejistota jej paralyzovala, a i když měl vždy, co nabídnout, málokdy se odhodlal říci něco více, než měl. Mozek mu to nedovolil, vždy ho upozornil na to, že pokud něco řekne, může být napomenut, shozen, zesměšněn – nehodlal riskovat znovu to ponížení, které tolikrát zažil. Dostal se do začarovaného kruhu, ze kterého nevedla cesta ven. Vysoká škola pro něj znamenala jedno zklamání za druhým, škola mu sice stále šla a učení ho bavilo, ale chyběla mu sebedůvěra.

Po škole vystřídal několik zaměstnání, avšak nejvíce mu vyhovuje současná práce u zahraniční obchodní společnosti, kde může využít znalosti i z vysoké školy. Problém je však v tom, že se bojí komunikovat a prosadit svůj názor. Má pocit, že nikdo na něj není zvědavý, a že se může akorát zesměšnit.

Zde uvedeme několik příkladů, co Pavlovi mohlo způsobit následující neuspokojivý stav:

  1. Potlačení osobnosti
  2. Zesměšňování, ponižování, urážení
  3. Strach, agresivita rodiče
  4. Shazování dětského talentu (používání vět typu: „Stejně si k ničemu“, „Nic z tebe nebude“)
  5. Nemožnost říci svůj názor
  6. Absence citů, rodičovské lásky a pochopení
  7. Absence životního (partnerského) vzoru a prostoru

V citově prázdném a strachem naplněném prostředí nemá dítě předpoklady žít v dospělosti spokojený a stabilní život. Lidé vyrůstající v podobné domácnosti často nemohou najít sami sebe, svůj talent a schopnosti. Mají pocit zbytečnosti a ve skupině více lidí cítí značnou nejistotu. V Pavlově situaci rodiče „zakopali“ talent dítěte dříve, než mohl být rozvinut. Pavlovým jediným štěstím byla škola, kde se jeho sebevědomí podvědomě relativně uzdravovalo a dostávalo se mu také tolik potřebné pochvaly od učitelů. Byli to tedy hlavně rodiče, kteří nezvládli dostatečně svoji úlohu. Strach matky z otce a jeho agresivity jí nedovolil od něj odejít, to mělo za následek dlouhodobé negativní působení na Pavla, který má momentálně problém se sám prosadit.

3 omezující faktory v efektivní komunikaci:

1. Strach z odmítnutí – mohu se ztrapnit

Strach z odmítnutí je někdy silnější než touha se v případě potřeby ozvat. Lidé, kteří trpí tímto problémem, s největší pravděpodobností zažili v minulosti podobnou nepříjemnost, kde se potýkali se studem či trapnou situací. Jistější je pro ně nereagovat nebo nevybočovat se zajetých kolejí, které jsou v danou chvíli bezpečnější. Odmítnutí je pro ně prohra a možnost diskreditace před ostatními kolegy. Zhoršení vztahů s kolegy a špatnou pověst raději nebudou riskovat, i když by si přáli být jinde.

2. Nedostatek sebevědomí – na postup nemám

To, že někteří lidé neumějí prodat své schopnosti je především otázkou nízkého sebevědomí. Sice svoji práci odvádějí na více než 100%, ale sami si to o sobě nemyslí. Toužili by se dostat ze začarovaného kruhu, ale nevědí jak. Vždy se sami přesvědčí o tom, že na postup nemají. Problém nízkého sebevědomí je často otázkou ne zcela správného přístupu rodičů, kteří své ratolesti mnohdy ponižují, neumějí je pochválit a neúspěch dětí je vyzdvihován více než úspěch. Dospělý člověk se pak dostává do situace, kdy o svém talentu pochybuje či ho sám ještě hledá.

3. Komunikační blok – mohu říci hloupost

Aby se člověk mohl efektivně prosadit, vyžaduje to také otevřenost a dobré komunikační schopnosti. Pokud tato důležitá schopnost chybí, je samozřejmě daleko obtížnější prosazovat své názory a nápady před skupinou lidí. Nepřekonatelná obava ze ztrapnění se, zapříčiňuje někdy také zadrhávání se v komunikaci či dokonce koktání. I když má člověk nekonečno skvělých nápadů, nedokáže je díky strachu, že řekne hloupost prodat. Často mají tito lidé pocit, že ostatní jsou vědomostmi na vyšší úrovni a nemohou se jim komunikačně rovnat (viz. bod 2. Sebevědomí).

V případě, že se potýkáte s podobnou situací jako Pavel a nemáte dostatek kuráže se v dnešním světě prosadit, pak pro vás bude užitečný příští newsletter, kde se dozvíte 10 tipů, jak komunikovat tak, abyste omezili strach a cítili se jistěji.

Comments

  1. Pingback: Jak omezit strach a cítit se jistěji – Nikola Šraibová

Add A Comment